OSOBNÍ STRÁNKY - 2. KYTARA
	MARTIN HANDLÍŘ
	Rok narození : 1972
	Místo : Litoměřice
	Nástroj : 2.KYTARA
	Stav : ženatý - 2 děti
	Kontakt : Martin.Handlir@seznam.cz
Jmenuju se Martin a hned na začátku musím dodat, že oproti ostatním členům kapely, se nejmenuji Šeminský. Narodil jsem se v Roudnici nad Labem, ale jak se to přesně stalo, to už si fakt nepamatuju. Na co si vzpomínám ale dobře, je moje žena Petra a dva kluci, bez kterých bych asi opravdu nebyl to, co jsem. Taky se trochu zajímám o computery, ale to vlastně stejně musím, protože nás to všechny živí. No ale honem radši k muzice.
Tak jak to vlastně začalo? "Profesionální" hudební dráhu jsem začal v sedmý třídě, když se mě naši ptali, jestli nechci na něco hrát. (Do tý doby jsem od malička klapal sousedovi po klavíru, doma mlátil na pokličky, hrnce, krabičky od kazet, hrál jsem na hřeben, foukal do píšťal, tahal dědovu harmoniku a tak, takže o počátku hudební dráhy se moc mluvit nedalo). No a já se tenkrát rozhodoval mezi kytarou a bicíma. Pro rodiče to byla jasná volba, protože do bytovky do našeho 2+1 a mezi dalších 18 rodin se bicí fakt moc nešikly. No a mě to nakonec ani moc nevadilo, protože jsem byl zvědavej, co je ta kytara vlastně za nástroj. Do týhle chvíle, jsem ji v ruce nikdy nedržel. No a tak to začalo.
V Litoměřicích jsem chodil 2 roky do hudebky. Bylo to fakt žůžo. První hodiny, puchýře na prstech a krev na hmatníku. Pak se to ale nějak zvrtlo a ejhle, já jsem hrál a hrál. Strašně mě to začlo bavit. Rozmontovával jsem různý kazeťáky, tahal z toho dráty a tvořil neuvěřitelný varianty domácího studia. A co jsem to vlastně hrál? Tak to je docela bomba. Začal jsem si pro sebe zkoušet Karla Kryla, vždyť se psal rok 1989. Někde jsem sehnal jeho písničky a na gymplu jsme z toho udělali celý jeho pásmo a já to odehrál. Potom jsem přišel na vejšku do Prahy. Tam jsem potkal dva kluky, Standu(kytara) a Vítka(kontrabas, ságo) a založili si kapelu UJDE TO. Byl to folk, ale o rozdělených partech, trojhlasech a hráli jsme kde se dalo. Po hospodách, studentských kolejích a Karlově mostě. Trvalo to asi 3 roky a já pak šel na vojnu. Tam jsme ještě s kamarádem Pavlem hrávali takovým opilcům v hospodě a já svý holce (moc hezká). Když jsem přišel z vojny, našel jsem si práci, holku (jinou hezkou) a hurá do dětí. Dokonce mě tenkrát na pár let zmizely i mozoly od hmatníku. Pak sem si ale řekl DOST! Vyndal kytaru z pouzdra a začal opět hrát. Doma pro sebe, v práci kamarádovi, který se zmínil, že taky trochu hraje. A to jsem ještě netušil, že FRENETIS začíná mít o dalšího člena víc.